Svatba probíhala v rodišti nevěsty, a to v Hluboké nad Vltavou. V místním kostele. Katolickém. V lednu. Mrazivém lednu. Ultra studeném dni. Omrzliny jsme museli hodinu rozmrazovat u nevěstiných rodičů extra silným svařákem. Ale i přesto byl obřad nádherný. Neskutečně vtipný a pohotový kněz zabodoval u všech přítomných svým kázáním a zamyšlením nad neustálou kontrolou Evropské komise a unie a položil dost zásadní otázku, jestli si bude moci i v budoucnu dát své oblíbené olomoucké tvarůžky.
O další zábavu se postarali i ministranti, a to když upustili ženichův prsten nebo dostatečně nedrželi tahák se svatebním slibem.
A pak se už jen oslavovalo a pilo na štěstí a lásku novomanželů. A nesmím opomenout vypouštění lampionů štěstí. Naše rodina se vyznamenala. My, jakožto mentoři, jsme ten svůj do vzduchu vůbec nedostali, a jedné nejmenované sestře zase skončil ve vzrostlém stromě u kostela:-)
Při hostině jsme navazovali přátelskou družbu se svědkou nevěsty a celou širokou rodinou J-P family:-)