Itálie

Itálie byla skvělá. Nevím, kde začít s vyprávěním. Raději se pohodlně usaďte, vezměte něco k zobání, tohle totiž bude na dlouho..

Nápad jet do Itálie se zrodil v mé hlavě po vyslechnutí ód na pláže v Comacchiu od M.P. Původně jsem chtěla jet na nějaký last minute - např. Tunis, Egypt, Turecko (neprošlo - P. nemá platný pas). Kvůli pracovním povinnostem jsme se tedy rozhodli využít státního svátku a dát šílenou a bláznivou jízdu po Itálii, nejen k moři, ale i poznávačku měst. Kdo ví, kdy se zase do Itálie podíváme :-)

Vidět Benátky byl můj velký sen. Příjezd po 4 km mostě téměř na úrovni moře je monumentální. Tím ovšem jakýkoliv posun po Benátkách autem končí. Musíte zaparkovat v přístavu, popojet lanovkou zvanou People mover na Piazza di Roma a odtamtuď buď po vlasních nebo po vodě. My si vybrali variantu po vlastních a podle průvodce z roku 1976 a stejně staré mapy, jsme se začali proplétat uličkami k Pontu Rialto a na náměstí San Marco. Nemusím snad popisovat, že 500 metrová trasa vzdušnou čarou nám zabrala téměř hodinu - kličkovali jsme uličkami, nábřežími a mosty (v Benátkách jich je na 144). Náměstí San Marco, Bazilika i Dóžský palác byly nádherné. Všude spousta lidí. Při zpáteční cestě na náměstí di Roma jsme se ztratili. On plán jít podel Grand Canallu se zdál být dost jednoduchý podle mapy, ale ve skutečnosti jsme museli často odbočit do vedlejší uličky, neb nábřeží bylo zabráno restauracemi a nedalo se projít.

Moře bylo na východním pobřeží Itálie perfektně teplé, čisté a pláže písčité. Zastavili jsme se v Comacchiu a lebedili si odpoledne na pláži. K večeru jsme se vydali do italského "Saint Tropez" - do Rimini. Krásné 15 km písčité pláže. Na náměstí probíhaly oslavy výročí 150 let sjednocení Itálie.

Neděli jsme začali ranní procházkou po liduprázdné pláži v malebném městečku Civitanova Marche. Potřebovali jsme narovnat nohy před cestou do Říma.

Všechny cesty vedou prý do Říma. I nás tam italská dálnice bez poplatku dovedla. Ubytovali jsme se a auto zanechali v Hostelu poblíž Vatikánu, nejsme přece šílenci, abychom do Říma vjížděli autem. Dojeli jsme metrem na stanici metra Colosseum a při výstupu z metra jsme viděli Colosseum asi tak z 20 metrové blízkosti. Nějak jsem nečekala, že bude až tak blízko stanici metra :-) Díky evropskému dni kulturního dědictví jsme měli vstup do tohoto amfiteátru zadarmo a úplně bez front!! Taky se nám zadařilo odlovit první kešku. Následovala procházka kolem Palatia a Fora Romanum, kde jsme si za chůze četli, co bychom asi tak měli vidět. Na náměstí piazza di Venezia nás zarazil monumentální památník Viktora Emmanuela. Pak jsme lovili kešky. Za tmy jsme se byli podívat na rozzářený Pantheon, Fontánu di Trevi a španělské schody. Při hledání stanice metra jsme se dostali do zahrad a parků kolem vily Borghese. A tady jsme zažili krizovou situaci. Metro přestalo v 21.00 jezdit. Bylo nahrazeno autobusovou dopravou, která byla neznámo kde. Jízdní řád taky neexistoval. Tak jsme čekali. Poměrně dlouho. Dočkali se. Jenže, jak poznat, která zastávka je ta naše, když jsme v Římě nikdy nebyli? Ještě, že jsou Italové tak nápomocní a obětavě nám říkali, kdy a kde vystoupit.

Následujícího rána, vybaveni dobrými tipy z internetových diskusí, jsme se vydali na prohlídku Vatikánu. U vatikánských muzeí jsme byli kolem poledne a opravdu fronta žádná!!! Sixtinskou kapli jsme navštívili, muzeum misijních aktivit u Aborginů v Austrálii taky, hromadu sálů s tapisériemi, sochami a vymalovanými stropy. Svatopetrské náměstí mě vyloženě zklamalo - ve filmech a na fotkách vypadá větší, než ve skutečnosti je. Do baziliky sv. Petra mně nepustili - prý moc krátké kraťasy :-(  Následovalo lovení kešek u Andělského hradu a pak už hezky zpátky na Španělské náměstí, večeři a odpočinek před další cestou. Odpočinek se moc nekonal, páč naši sousedi v hostelu, Poláci, pili, grilovali a smáli se pod našimi okny až do půlnoci.

Měli jsme málo moře v krvi, tak jsme se jeli vykoupat do Ostie, která je jen pár kilometrů od Říma. Dříve to byl velice důležitý přístav, nicméně jej zaplavil písek a teď je to vyhlášené mořské letovisko.

Na mapě jsme si našli zajímavý ostrůvek s hlavním městem Ortobellem a tak jsme se na něj jeli podívat. Opravdu povedené pohoří - il Telegrafico s obrovskými vysílači mobilních operátorů.

Následovala série měst: Grosseto, kde jsme viděli krásnou středověkou zeď, která sloužila jako opevnění, a po která jsme se prošli, abychom ulovili kešku. Krásné náměstí a sochu expapeže Jana Pavla II, jež ve svém rukávu skrývala...Na večeři jsme si zajeli do Pisy, kde jsme ověřili, že věž je opravdu šikmá a pokochali se západem slunce a červánky nad chrámem. Také jsme byli otráveni jídlem v místní Pizzerii :-( Teda P. víc než já. Z posledních sil a z obav z otravy jsme dojeli do Florencie. Nejdříve jsem nechápala, co má být na Florencii tak úžasného - dobře, kostel s. Croce byl pěkný, ale v kontextu již viděných a navštívených italských měst, tuctovka. Pak to přišlo. Monstrózní dóm a baptisterium. Když říkám monstrózní, myslím obrovských, do nebe vysoký kostel, chrám. Prostě jsem si připadala, jak červíček. Na starém náměstí jsme si pak prohlédli radnici a pocítili, že nový akademický rok už vážně začal a místní univerzita má mnoho incoming students, kteří se chtějí seznamovat. Na náměstí také oslavovali 150 let sjednocení Itálie a do oken radnice pouštěli staré fotografie a laser show. 

To nejlepší nakonec? To nemohu říct. Celá Itálie, a náš výběr měst, se mi líbila. Nicméně Verona mě okouzlila. Na náměstí Barbieri je druhý největší a nejzachovalejší amfiteátr v Itálii a radnice s. Barbirieri. Protože jsem viděla film Dopisy pro Julii, nemohli jsme vynechat dům, kde dle W. Shakespeara Julie bydlela. Na zeď jsem vyryla naše jména:-) Abychom to měli kompletní, navštívili jsme i Romea. Prošli jsme se po náměstí s. Erbe, kousek od hrobky vážené veronské rodiny Scaligeri a návštěvu Verony jsme zakončili prohlídkou starého Hradu a Scaligeriho mostu, kde měla být keška, ale nebyla. Nebo jsme ji nenašli :-)

A pak už jen frrnnnnk do Čech a z téhle dovolené už je jen vzpomínka. Ale hodně VELKÁ!!!!