Narozeninova reflexe

V dospivani a brzke dospelosti jsem vzdycky byla ten typ zeny, ktera svou budoucnost videla ve skole, dobrych znamkach, pozdeji v praci s dobre znejici pozici a kariernim rustem. Rodina, tedy ta vlastni - budouci, byla az nekde na konci seznamu, priorit, tuzeb,...Pravda do manzelstvi jsem se relativne hnala, ale o tom treba nekdy jindy.

Znam par holek, ktere uz v puberte prohlasovaly, ze chteji byt do triceti vdane a mit dve deti. K nim jsem rozhodne nepatrila. Ja chtela deti nejdrive ve triceti.

Jenze clovek mini, Hospodin meni. Tak nakonec jsem to ja, ktera stihla do triceti dve deti, vdala se a zije uz dva roky dobrovolne na vesnici ve vysnenem dome. Nemuzu rict, ze by me materstvi a rodicovstvi vzdy na 100% naplnovalo, ale je to krasna zivotni etapa a ja si ji chci s detmi uzit tak, abych pozdeji, az se treba rozhodnu nekde honit karieru, nelitovala.
---------

A k samotnym oslavam zivotniho mezniku. Byly povedene. S rodinou, prateli i na veceri s manzelem. Sami. Bez deti.