Sentiment

Měla jsem dneska trošku horší pracovní morálku (můj zaměstnavatel by mohl vyprávět) a tak jsem se rozhodla, že malinko poklidím. Otevřela jsem svou šatní skříň a vyndala z ní krabici, kterou jsem dostala na své rozlučce se svobodou. V průběhu těch dvou let jsem do ní naskládala mnoho věcí - vzpomínky na zařizování svatby, svatební cestu, blahopřání ke svatbě, atd. Pod touto krabicí jsem našla téměr zapomenout krabici, kterou mám už od dětství - krabici s pohledy a dopisy, které jsem dostala od rodičů a prarodičů, když jsem odjela někam na tábor. Tak našlo se tam i pár dopisů zaláskovaných (pardon, ale dopisům, které jsem dostala na základní škole, se opravdu nedá říkat milostné :-) a ty od Petra mám ve speciální krabici :-)))).

Dávám ukázku těch pro mě nejcenějších. Obrázek od bráchy, který si v dětství oblíbil kreslení létajícího slona Jumba a taky pohled, který mi pod dozorem rodičů sám napsal a poslal. Pohled s Mickey mousem a koněm jsou od mámy. Ten prvně jmenovaný je jeden z mých nejstarších úlovků a na tom druhém se má maminka s nadhledem jejím vlastním vypořádává se zprávou, že jsem si na táboře zlomila klíční kost. Pohled se psem je jediným pohledem mého života, který napsal táta vlastní rukou (na ty máminy se vždy podepsal). A ten poslední pohled jsem dostala od kamarádky a její sestry z Rakouska a nepovažuji ho za nejcenější, ale asi za nejvtipnější připodepsání (a M., i když já jsem Ti notebook nepolila :---)

A co Vy, taky si syslíte dopisy a pohledy, nebo vstupenky, přání, milostné dopisy?