Zpoždění

Na uplynulý víkend jsem se moc těšila, protože to byl po dlouhé době víkend, kdy jsme byli v Praze. Měli jsme naplánován odpočinek a nabírání sil na poslední dva lednové víkendy, které strávíme na jihu (ale o tom až v příslušnou dobu). To, že se plán postupem času změnil,  je asi zřejmé, že?

Pátek jsme s A. oslavili životní jubileum v baru K1 a nestačili se divit, na jakou hudbu se dnes dle DJ´s tančí.

Sobota částečně naplnila plány a po vydatném spánku, obědu u tchýně a zlikvidování Pepy (vánočního stromečku) hodem z kuchyňského okna, jsme si s P. večer otevřeli láhev výborného bílého vína.

Neděle byla ve znamení návštěv. Nejdříve jsme byli navštívit mé rodiče a popřát tátovi vše nej k narozeninám. Odpoledne se zastavila jedna fajn rodinka i s dětma a Vezír. Když už jsem myslela, že mám padla a vezmu to rovnou směr postel, přišel P. s tím, že v 20:30 jede z Hlavního nádraží mašinka Nikolka, která má na toaletě souřadnice, které již nějaký ten pátek naháníme. Ještě na trase Hlavní nádraží - Vršovice jsme zjitili, že keška se nachází v Čakovicích. Akčnost nadevše, razil P., a tak jsme se vlakem v 20:59 vydali do Čakovic. A zde je odpověď, jak dochází ke zpoždění vlaků ČD. Je to velmi jednoduché..Strojvedoucí se zakecá a na odjezd ho musí upozornit, podobně jako v Marečku podejte mi pero Hujer, průvodčí. A protože si to pan strojvedoucí před jízdou nedořekl, tak hned na první zastávce přiběhl do vagónu znovu a další zpoždění bylo na světě. Bohužel, tentokrát jsem mu nutnost odjezdu nechtěně připomněla já. Nevšimla jsem si, že ještě ve voze je a ptala jsem se P., jestli bychom už neměli jet, když ty hodiny na vývěsce u čísla našeho spoje blikajííí...