Volba padla souhrou náhod, štěstí a kulturně-historického pozadí klanu ByVoj na Jizerky, konkrétně do oblasti Horního Maxova. Abych trošku osvětlila ono kulturně-historické pozadí. Když jsem ještě s rodiči jezdívávala na dovolenou, párkrát (snad 3x???) jsme byli právě v Horním Maxově. Když P. ještě jezdívával s rodiči na dovolenou, navštěvovali početné jizerské destinace. A tak mi přišlo prostě pěkný, že jedeme poprvé na společnou dovolenou do Čech právě do oblasti našich dětství.
Ubytovali jsme se v krásné horské chatě s příznačným jménem Barborka. Hned jsme se vydali na první dvě kešky dle předem daného harmonogramu. Cesta nás vedla borůvkovým rájem, a tak se z procházky o půl hodině, stal půldenní výlet. Bohužel všechny natrhané borůvky tragicky zemřely :-) Když už byla jedna z kešek u rozhledny Bramberk, odhodlali jsme se na rozhlednu výlézt a pokochat se krásným výhledem až na Snežku. Po večeři jsme se ještě vydali na rozhlednu Slovanka. Jako mělo mi být podezřelé, že se na nás pan vedoucí tak nějak divně kouká, když jsme mu náš záměr sdělovali, a nabízí nám, že pro nás kdyžtak zajede. Co Vám budu vyprávět. Rozhledny dříve nestavěli v údolí, jak je tomu dnes, ale na nejvyšším bodě široko daleko. Krpál to byl slušný. Lezli jsme za hudebního doprovodu písní Dády Patrasovéz místní dětské diskotéky. Keška a borůvkové plantáže stály za to :-)
V pátek jsme se vydali po historickým stopách manželovy rodiny. Vytáhl mě na Smědavu a dali jsme si zde pěkný okruh. Naštěstí jsme zvolili přesně opačný směr cesty než ostatní turisté, takže jsme si krás Jizerek, borůvek, kešek a romantiky užívali úplně sami. Bylo vedro k padnutí, a tak jsme se ráchali v malebném potůčku Smědá, který jsme potkali cestou. P. byl nadšený, že jsme viděli i dva bunkry a musel si je samozřejmě vyfotit. Já využila volného času a opět jsem zalezla do borůvčí :-) Do večeře bylo ještě daleko, a tak jsme dali i pár kešek v oblasti Tanvald, Desná a Josefův důl. Po večeři jsme se vydali pro další kešku ke Skalnímu hřibu. Až se jednou naučím číst vrstevnice v mapách, tak asi přestanu být překvapená. Cesta tam skvělá, z kopce, příjemná, rychlá, cesta zpět mor. A to jsme málem tu kešku, kterou hlídala liška, nenašli!!!
V sobotu mělo pršet. Nepršelo. Bylo vedro k padnutí. Rozhodli jsme se pro kombinaci lesa a vody. Vyhrály Mumlavské vodopády v Harrachově. Takže jsme vlastně byli i v Krkonoších. Nádhera. Nikdy jsem netušila, co Harrachov skrývá za poklady. Samozřejmostí bylo odlovit i pět místních kešek. Při jedné z nich jsme se s autem ocitli v doskočišti vysokých můstků. Monumentální podívaná. Naštěstí bez pokuty :-) I když bylo vedro, vydali jsme se na další rozhlednu. Už naší třetí. Nebyla daleko, ale ten batoh s dekou (na kterou jsme si mysleli, že si v lese lehneme a budeme vegetovat) se pronesl. O to víc to člověka zamrzí, že ihned po výšlapu na rozhlednu se protrhlo nebe a zkoulovaly nás kroupy. I tentokrát jsme chtěli jít po večeři pro poslední kešku. Jen jsme se obuli, začalo poprchávat. Chtěli jsme tomu dát deset minut a vyrazit pak. Naštěstí jsme únavou usnuli a v půl deváté se probudili za strašlivého lijáku.
V neděli jsme se po cestě domů stavili v Jablonci a Liberci a ulovili pár kešek do počtu.
Dovolená byla skvělá. Jizerky vřele doporučuju!