Nakoupili jsme tedy hobby beton, kýbl, vrták, atd..Přijeli k místu činu. Zaměřili plot a natáhli provázek, abychom věděli kudy plot povede (no ved dost u větví bratrancova stromu, takže ta jabloň je o pár větviček krátší:-))). Jakmile jsme měli zaměřeno, vydali jsme se k prarodičům pro nástroje na hlubinnou práci. První nadšení opadlo, když jsme přišli na to, že vrták je nám tak říkajíc na dvě věci. Zděšení přišlo asi o 5 minut později, když jsme po 20 cm hlubinných pracech narazili na skálu/kámen a neměli jsme technologii, jak ji rozbít. Naštěstí nám pomohl děda se svým arzenálem nářadí - díky dědo. Nicméně i po objevení technologie se nám před obědem nepovedlo postavit ani ten první sloupek. Na vynikající oběd u babičky jsme tedy odcházeli značně zdeptáni a přesvědčeni, že prostě stavba není pro nás a že budeme muset přijet jindy, snad ve větším složení, s většími odborníky, ...
Oběd nás naštěstí nakopnul a pod vedením mého manžela jsme se do stavby pustili ještě s větší vervou. Úspěšně. První sloupek stál asi v 13:30 a další o hodinu později. Skončili jsme v 20:00 a na našem kontě stálo 7!!!! sloupků z 17. Pravda, u toho posledního jsme mysleli, že vypustíme duši, dokonce ani ten beton se nechtěl nechat ani na potřetí namíchat. Ale sloupky stojí, pěkně v řadu, dokonce jsme obstáli i před dědou, který normálně kritizuje i křivě postavenou podpěru u rajčat:-)